Jak už jistě víte, pokud čtete můj blog, zajímám se o jógu. S jógou jsem začala na konci prázdnin roku 2015. Věnuji se jí tedy víc jak rok a půl. Možná si myslíte, že jógu praktikuju každý den, ale bohužel to tak není. Občas mám dny, kdy cvičím třeba týden vkuse a nikdy nevynechám. Taky jsou ale dny, kdy se k józe prostě nedokopu. Někdy trvá týdny, než se k ní dostanu zpátky. Teď mám na mysli cvičení jógy, které trvá déle, než 30 minut. Samozřejmě se kratší józe věnuji častěji. Občas se během dne protáhnu nebo si před spaním zacvičím pětiminutovku.
A jak jsem se k józe vůbec dostala? Jak už jsem se zmínila výše, začala jsem někdy na konci srpna/začátek září 2015. Do té doby jsem o józe slyšela jen párkrát, ale nikdy mě nenapadlo, že bych s ní začala. Pak jsem ale narazila na jeden článek, jak začít s jógou, kde bylo mimo jiné video od
Yoga by Candace, která byla úžasná. Vybrala jsem si video, které mě zaujalo a řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám. Jóga mě začala bavit a tak jsem podle Candace cvičila častěji. Následně jsem si řekla, že si vyzkouším vlastní sestavu, kterou cvičím doteď, s tím, že postupem času se přidávají jednotlivé pozice. Jelikož se stále hledám, chodila jsem na Jógu v denním životě a následně také na spojení aštanga, power a dynamické jógy. Doma jsem podle videí vyzkoušela i jin jógu a mám kurz čakra jógy. Prozatím tedy nemám přesně určený styl cvičení. Jednoduše cvičím to, co mě baví, co je mi příjemné, i to, u čeho se zapotím a v duchu si zanadávám, proč jsem do toho vůbec šla. :D Kdybych to měla říct ve zkratce, řekla bych, že si chci prostě vyzkoušet více věcí, než se hlouběji pustím do jedné. I když proč bych nemohla mít těch stylů více že?
Jóga pro mě ovšem není jen cvičení. Je to cesta, po které se hodlám vydat a poznat samu sebe. V roce 2015 pro mě byla svým způsobem záchranným lanem, jelikož jsem měla šílené deprese ze školy, dokonce jsem několikrát uvažovala o návštěvě psychologa. Nikdy jsem nebrala žádné prášky na uklidnění a rozhodně jsem si neubližovala (to je za mou hranicí), ale kdybych se nedostala k józe, asi bych u prášků skončila.
Pamatuju si, že jsem mnohdy brečela a nechtěla jsem do školy, měla jsem panickou hrůzu z každé písemky, ze slova maturita a z některých učitelů. V lednu 2016 jsem dokonce měla období dvou týdnů, kdy jsem pořád jen brečela, měla strach a jednou, když jsem byla u přítele, pro mě musela jet mamka, protože jsem u něj dostala šílený záchvat. Nemohla jsem přestat brečet, třásla jsem se a šíleně mě z toho všeho už bolela hlava. Doma mi mamka udělala kraniosakrální osteopatii a hned mi bylo o něco líp. Špatné období začalo ustupovat, více jsem cvičila jógu a od září 2016 byla poznat obrovská změna na mém chování a přístupu k životu. Za to taky vděčím knížkám, které jsem četla. Školu jsem přestala hrotit, už se nebojím do ní chodit a radši to beru s humorem. Je to o 100% lepší, než předtím. Jóga mi pomáhá se uklidnit, zaměřit se pouze na sebe, zbavit se stresu...zharmonizovat se. :)
- To Vám potvrdí i můj přítel, jelikož předtím jsem prý byla více protivná a urážlivá.
Díky józe poznávám své silné a slabé stránky. Pokud jde o cvičení, vím, že je potřeba zpevnit ruce, střed těla a stát se více flexibilnější. Jóga mě také učí čelit strachu. Sice velmi, ale velmi pomalu, jelikož strach ze zubaře mi asi nevyléčí :D, ale ke stoji na hlavě či rukou se pomaličku dostávám. V rámci Yogaspringchallenge, jsem stoj na hlavě udělala s pomocí bratra, kdy mi zvedal nohy, ale věřte mi, že i toho jsem se bála. Šlo o to, vystoupit ze zóny komfortu a vyzkoušet něco z jiného úhlu pohledu, a to doslova. I tak jsem měla obrovskou radost.
Pokud jde o oblast mého života, jsem více uvolněná, ohebnější než předtím, silnější a jistější (možná i po psychické stránce) a jógu prostě miluju! :)
Pokud i Vy máte aktivitu, která Vás naplňuje, nevzdávejte se jí! :) I kdybyste ji měli dělat jen příležitostně.
Vaše Kikuš.
