24 dní vděčnosti - 23. Život

Tenhle článek bude velmi krátký a stručný, protože není třeba psát spoustu slov.

Jsem neskutečně vděčná, že jsem mohla přijít na svět, do této doby, k mé skvělé rodině a poznat spoooustu úžasných lidí.

Život je podle mně dar, kterého bychom si měli vážit ze všeho nejvíc a užít si ho naplno.

Proto se smějte, milujte, zkoušejte nové věci a hlavně neodkládejte věci na AŽ.

Mějte se krásně.

Vaše Kikuš.

Zdroj: Tumblr

Read More

Jak probíhaly Vánoce u nás? Podívejte se sami

Krásné sváteční odpoledne všem čtenářům,
rozhodla jsem se pro jeden takový vánoční článek. Nechci tady vypisovat přehled dárků nebo tak něco, to by určitě nikoho nezajímalo, spíš bych se ráda zaměřila na to, jak probíhaly (nebo spíš neprobíhaly) vánoční přípravy u nás doma, na to, jak u nás Vánoce včera proběhly a případně na úplné minimum dárků z kterých mám obrovskou radost a budou vést k mému osobnímu rozvoji. Tak pojďme na to. :)
Letos jsme Vánocům nevěnovali takovou pozornost a péči, jako v předchozích letech.
Cukroví
Určitě nejsme rodina, kde by se peklo 17 druhů cukroví. U nás se většinou pekly rohlíčky, linecké, perníčky, rumové koule apod. Což dělalo dohromady asi 6-7 druhů cukroví. Letos to ale celé bylo jinak. Cukroví mamka objednávala u cukrářky a i když jsme původně měly v plánu upéct alespoň 3 druhy, tak nám tyto plány bohužel nevyšly. Nakonec ale můžeme být rádi, že jsme nepekly, protože jsme toho cukroví nakonec měli až až. (Poslala nám cukroví i babička).

Já bych nemohla být aranžér. :)

Naše stolování se neustále upravovalo, tohle je jedna z počátečních fotek. :)

Kapr
V posledních letech jsme kapra vždy měli živého, ale i letos tomu bylo jinak. Naši ho koupili v Polsku, zabaleného, a živý už teda opravdu nebyl. Avšak můžu být ráda, alespoň jsem se vyhla rybímu obličeji u hlavy, když otec obcházel všechny v domě, než kapra zabil. Vzpomínám si, že jedny Vánoce přiběhl, myslím, že to byl můj bratr, a začal křičet: „Mami, tata gaga au!“ Ten nám teda polechtal bránice, jak jsme se smáli.
Stromeček
Letos poprvé po x letech máme stromeček živý. Hned ty Vánoce měly trochu jinou atmosféru. U nás se vždycky vytáhl umělý stromek z půdy, jen se oprášil a postavil do obýváku, ale letos? Letos byl živý a moje sestra ho zdobila. Bylo to fajn.

Vánoční tradice
U nás doma asi nedodržujeme přesně nějaké tradice. Na Štědrý den máme buď rybí polévku nebo hrachovku, máme peníz pod talířem, pustíme si koledy, ale to je asi všechno. Jo, ale letos jsem byla donucena hodit si střevíčkem, Prý jsem už velká, brzy mi bude 18 a mamka hrozně chtěla vědět, jestli s nima ještě budu nebo se mě už konečně zbaví. :D Nakonec jsem házela teniskou, no a vyšlo to tak na půl - jednou nohou doma a druhou pryč. :D 
Průběh Vánoc u nás doma
Ráno jsme proleželi u pohádek a mamka koukala na naše staré fotky, když jsme ještě byli malí a hezcí. Odpoledne se pak smažil kapr a filety, salát se chladil v lednici a u stromečku se hromadily dárky. Pili jsme čaj s příchutí Vánočního punče a užívali si daného okamžiku. Ke stolu jsme usedli asi před půl 5, což je na náš vkus celkem rekord. U nás se totiž vždycky večeřelo brzy. Letos nám to trvalo déle než loni, což mi přišlo jenom ku prospěchu. Před večeří jsme si připili šampusem, což se u nás taky snad nikdy nedělalo, ale určitě by to mohla být naše nová tradice. :)
Po večeři jsme rozbalily dárky, a jelikož sestra dostala karaoke sadu, hned ji taťka připojil k televizi a o večerní zábavu bylo postaráno. 

Myslím, že se ty Vánoce nakonec povedly. Já mám obrovskou radost z nové jóga podložky, jelikož moje stará už je celá potrhaná a nebo také z knihy Vyučujeme jógu od Marka Stephense, či Továrna na sny od mojí oblíbené a skvělé blogerky Anie Songe.

Dnes se chystáme na návštěvu rodiny, ke které v tento čas nikdy nejezdíme, což mě celkem překvapilo. Možná, že ty Vánoce opravdu rodinu sbližují víc, než kdy jindy. :)
A zítra nás čeká výšlap na hory. Jen ještě nevíme přesně na které. Tak se mějte krásně a užívejte si těchto skvělých svátků, kdy můžete být se svými milovanými. 

Vaše Kikuš 

Read More

Život je jeden velký zázrak

Zázrak. Co to vlastně je, ten zázrak? 

Podle chytrého internetu jde o div či mimořádný jev, který se nedá vysvětlit vědecky známými přírodními zákony a považuje se za projev zásahu nadpřirozených sil.

Tohle je velmi zajímavý postřeh. Pojďme se na to podívat hlouběji. 

Co může být takový zázrak? Prožitek blízké smrti? Zranění, které se díky „strážného anděla“ nestalo?..Ano, i tohle je považováno za zázrak.

Ale..co když je zázrak i něco většího? Třeba..ŽIVOT?

Jak jsme byli stvořeni? Proč jsme byli stvořeni? Proč jsou někteří takoví a druzí takoví? Co je mým životním posláním? Na tyhle otázky by každý velice rád znal odpověď. Taky je možné, že pro každého člověka by se tato odpověď lišila. Zřejmě z důvodu náboženství, postoje apod.

Svým způsobem můžeme říct, že naše stvoření byl taky zázrak. Všichni jsme stejní. Jsme duše a naše těla jsou pouhý obal. Ve chvíli, kdy umřeme, umře naše tělo, ne duše. Smrt pro nás vlastně není nic zlého. Pokračujeme dál, naše duše žijí dál. Tohle bychom si měli uvědomit. Měli bychom si uvědomit způsob našeho života. K čemu Vám bude, že jste bohatí a můžete mít pozemek kde si zamanete? Ve chvíli, kdy zůstane pouze Vaše duše, budete všichni stejně „chudí“. Nemá cenu dělat mezi lidmy rozdíly..To je to, oč tu běží.
 
Také bychom se měli zamyslet nad tím, že mnohdy ztrácíme čas zbytečnostmi a ty podstatné věci zahazujeme. Zázrakem je láska. Láska k sobě. Láska k ostatním. Láska k životu. Proč ztrácíme čas tím, že jsme naštvaní a zlí na druhé, když tuhle část můžeme urychlit a místo toho se usmířit a užívat si života a lásky? Určitě to znáte i z vlastního života. Máte partnera/partnerku. On/Ona Vás naštve. Vy zabíjíte vteřiny, minuty, hodiny, dny tím, že jste naštvaný/á a stejně se po nějaké době opět usmíříte a pokračujete dál. No nebylo by lepší, kdybyste z těch např. 3 dnů udělali 1? A když by to šlo za jeden, proč ne za 12 hodin? A pokud by to šlo za 12 hodin, tak proč ne za 6? A takhle bych mohla pokračovat dál. Zřejmě chápete, co tím chci říct.

Život i láska je zázrak, který musíme využít a neměli bychom jím plýtvat. Čas, který si ušetříme, místo toho, abychom byli naštvaní, můžeme využít k projevu lásky. 

Láska je to, co nás dělá lidmi. Proč na tuto důležitou věc mnohdy zapomínáme?

Měli bychom každý den prožít tak, jako by to měl být náš poslední. Jasně, je to ta stará otřepaná věta, která ovšem skrývá a potvrzuje mnoho pravd. Bylo by fajn, kdybychom mohli každý den udělat nějaký dobrý skutek nebo jen projevit lásku. Může jít o to, že pomůžete blízkému, vykouzlíte někomu na tváři úsměv, projevíte vděk za to, že někdo pomůže Vám a tak dále, a tak dále..

Ná závěr mám pro Vás tohle:

Žijte. Vnímejte. Milujte.

Vaše Kikuš. 

Read More

Schovaná v peřinách

Ahoj čtenáři, přeji Vám nádherné odpoledne a věřím, že to Vaše je lepší, než to moje. Já momentálně sedím v posteli, na nočním stolku mám ovocný džus, teploměr, sprej do nosu a kapesníky. Takhle tady přežívám druhým dnem. Nemoc se mě chytala už od pátku, ale úplně mě dorazila až včera, kdy jsem měla i horečku.

Ale víte, co mě fakt potěšilo? O půl šesté přijel nečekaně můj přítel a přivezl mi džusy a mandarinky. Bylo to od něj tak krásné gesto, že mě tím úplně dojal. Ukáplo mi pár slz štěstí. Donutilo mě to se zamyslet. Takových kluků v dnešní době moc není a nebylo to poprvé. Je to můj romantik, který mě umí neustále překvapovat. Nejlepší bylo, když si lehl ke mně do postele a já mohla spokojeně oddychovat na jeho hrudi a i přes ucpaný nos chvilkami cítit jeho vůni.
Dnes už je mi o moc líp. Mamka mi včera dala studený obklad, takže už nemám ani teplotu a trápí mě akorát dusivý kašel a rýma. Ten kašel je opravdu nepříjemný, až mě z toho pálí plíce. Ale to se vyleží. :)
Minulý týden byly Velikonoční prázdniny a musím Vám říct, že jsem si je opravdu užila! Zacvičila jsem si jógu, byla jsem na Pustevnách s přítelem, mamkou, bratrem a matčinou kamarádkou, byla jsem na kafi s kamarádkou, navštívila jsem i nejlepšího kamaráda a v pondělí jsem byla opět s přítelem. Možná to mě tak odrovnalo. Neustále jsem někde lítala a na zdraví nebrala takový ohled. Asi jsem si myslela, že to prostě přejde. Kdo by chtěl být o prázdninách doma a nemocný?

Co mě ale trochu štve je nuda. Všechny mé knihy mám přečtené, seriály a filmy už mě nebaví a usnout se mi nedaří. Takže celý den jen ležím a občas se zamyslím. Má to i svá pozitiva. Člověk si uvědomí, že když je zdravý, nemá žádná omezení a může dělat co chce.
Když už se nudím opravdu moc, mrknu se na instagram, nebo si čtu články různých blogerek. Každopádně mi to vydrží jen chvíli, protože mě z toho pak štípou oči a jsem unavená. Takže jsem zase tam, kde jsem byla.
Dokonce jsem měla takový nápad, aby mi přítel donesl časopisy o autech. Alespoň se přiučím něco nového, a ho potěším tím, že se o dané téma budu zajímat. To máme dvě mouchy jednou ranou.
Na mě už ale opět padá únava, takže se s Vámi musím rozloučit. Přeji Vám krásný zbytek dne a budu moc ráda za nějaké tipy proti nudě. :)
Vaše Kikuš.

Read More

Brány ke šťastnému životu, myšlenky a radost z nedokonalostí

Krásné nedělní odpoledne :)
Od začátku nového roku jsem se změnila. Začala jsem se více věnovat józe, čtení esoterických knih, časopisů, meditacím apod. Tyhle věci jsem dělala i loni, ale ne v takové míře a s takovým zaujetím. Ty změny na sobě pozoruji. Cítím, že knihy, které čtu, mi dodávají přesně tu moudrost, kterou potřebuji. Také mám trochu jiné chování. Snažím se být více pozitivní. Někdy to jde a někdy zase moc ne. Jsem v tom prozatím nováček. V chování některých lidí se mnohdy snažím najít příčinu a vysvětlení, než abych se jimi nechala ovlivnit a i hned si zkazit náladu.

NAŠE PŘEDSTAVY SE UTVÁŘEJÍ NA ZÁKLADĚ TOHO, CO O NÁS ŘÍKAJÍ OSTATNÍ. KDYŽ OSOBY VE SVÉM OKOLÍ Z JAKÉHOKOLI DŮVODU POVAŽUJEME ZA DŮVĚRYHODNÉ, MŮŽEME UVĚŘIT TOMU, CO ŘÍKAJÍ. 

Což nemusí být vždy správné.  Když je člověk o něčem přesvědčen, stává se to jeho skutečností. Každý člověk má jinou mysl. Každý člověk má jiný pohled na svět. Kdyby měla skupinka lidí vypsat několik věcí, které vidí, cítí a slyší v určitém prostoru, každý by tam měl něco jiného. Alespoň z části. Naše myšlenky jsou jako magnety, které přitahují lidi a události, které jsou s nimi na stejné vlně.

Žijeme v době, kdy je pro mnohé z nás důležitá dokonalost. Neustále na sobě hledáme něco, co by mohlo být špatné a nevšímáme si toho, co je na nás dobré. (Znám to z vlastní zkušenosti). Média nás přesvědčují k tomu, abychom si kupovali nové "lepší" věci, které mnohdy ani nepotřebujeme. Často se ocitneme ve stresu z toho, že něco není dost dobré, že se nám něco nepovede/nepovedlo..Přitom bychom měli hledat krásu v tom, co je nedokonalé. Chyby v podstatě neexistují. Jsou to lekce. Dávají nám příležitost růst, poučit se a poznat sám sebe. Jelikož v každé špatné situaci je něco, co nás má poučit. Něco, co bychom měli pochopit. Když si to neuvědomíme, akorát se k nám ty špatné situace budou stále vracet. 

S KAŽDÝM DALŠÍM PROŽITÝM ROKEM JSEM O NĚCO VÍCE PŘESVĚDČENA, ŽE MRHÁNÍ ŽIVOTEM SPOČÍVÁ V LÁSCE, KTEROU JSME NEDALI, V SÍLE, KTEROU JSME NEVYUŽILI, V SOBECKÉ OPATRNOSTI, KTERÁ NECHCE NIC RISKOVAT A KTERÁ, AČ SE VYHÝBÁ BOLESTI, JE TAKÉ PROSTA ŠTĚSTÍ. 

- Mary Cholmondeleyová

Spoustu lidí žije v omylu, že má spoustu času. Své sny a touhy odkládají na později. Stěžují si, že neměli dostatek času, přitom spoustu času zbytečně promrháme. Jenže nikdo neví, kolik zítřků mu ještě zbývá. Je důležité dávat najevo své pocity a prožívat život naplno.

NEUSTÁLE NAD NĚČÍM PŘEMÝŠLÍME. MNOHDY JSOU TO SPÍŠE NEGATIVNÍ MYŠLENKY, KTERÉ OMÝVÁME NEUSTÁLE DOKOLEČKA A PŘIPRAVUJEME SE O ENERGII. JSME ZBYTEČNĚ UNAVENÍ, ZTRÁPENÍ A ZKLAMANÍ. MÁME TO ZAPOTŘEBÍ? MYSLÍM, ŽE ANI NE.

 Pokud je náš vnitřní svět v nepořádku a nezdravý, nic, co získáme z vnějšku, nám nepřinese štěstí. Každý člověk v sobě najde nějakou trhlinu, která by potřebovala zaplnit. Hledá lidi, či věci, které by mu dodaly pocit úplnosti, jenže je to nekonečná honba, která nás okrádá o čas a vnitřní mír. 

Vypíšu Vám zde "Brány ke šťastnému životu", které mě zaujaly v jedné knize.

1. Hlavní prací každého člověka je vnitřní práce. Každý den učiň něco významného pro prohloubení sebe sama. Má-li tvůj život být víc takový, jaký opravdu chceš, musíš se nejdříve více stát tím, kým opravdu jsi.

2. Ber svůj život jako fantastickou školu růstu. Vše, co prožíváš, to dobré i to těžké, k tobě přišlo, aby ti předalo lekci, kterou jsi nejvíc potřeboval v daném stádiu svého rozvoje. Pochop tuto pravdu a neustále se ptej sám sebe: „Jakou příležitost představuje tento člověk, tato situace pro tvůj osobní růst?“ To je velký zdroj vnitřního míru.

3.  Buď k sobě upřímný - nejlepší život je autentický život. Nikdy sám sebe nezrazuj. Sundej svou společenskou masku a prokaž osobní odvahu ukázat světu své opravdové já. Svět bude o to bohatší.

4. Pamatuj si, že sklízíme to, co promítáme do světa. Náš vnější život není ničím jiným než zrcadlovým obrazem našeho vnitřního života. Ať tvou temnou stránku zaplaví světlo. Uvědom si falešné předpoklady, omezující přesvědčení a obavy, které tě umenšují, a tvůj vnější svět se změní.

5. Svět nevidíme takový, jaký je, ale takový, jací jsme. Věz, že pravda je za každých okolností filtrována tvou osobní vitráží - tvým osobním kontextem. Vyčisti vitráž a vyčistíš si život. Pak spatříš pravdu.

6. Žij ve svém srdci - jeho moudrost nikdy nelže. Následuj tiché pokyny svého srdce a ono tě povede k tvému osudu.

7. Žij s postojem zvídavosti svého života. Když se vzdáš kontroly, vytvoříš prostor pro to, aby do něj mohly vstupovat možnosti a plynout podklady.

8. Pečuj o sebe. Každý den udělej něco pro péči o svou mysl, své tělo a svého ducha. Toto jsou základní činy úcty a lásky k sobě.

9. Buduj lidské vazby. Zasvěť se prohlubování pout s lidmi kolem sebe. Zaměř se na pomáhání druhým v dosažení jejich snů a více než vlastním uspokojením se zabývej altruistickou službou. Jsi tu, abys obohatil svět, a když tuto pravdu zapomínáš, zrazuješ sám sebe.

10. Zanechej po sobě odkaz. Nejhlubší touhou lidského srdce je potřeba žít pro něco, co nás přesahuje.

- Přeji Vám krásný zbytek neděle a doufám, že Vás tento článek něčím zaujal. :)

Vaše Kikuš.

Read More

Faktory, ovlivňující náš pohled na svět

Zdravím :) Je středeční večer a já jako obvykle vysedávám na posteli a pokojem se otřásají zvuky mého ťukání do klávesnice. Za ten týden, co jsem na blog nenapsala se toho překvapivě moc neudálo. Už nemusím mít zbytečné stresy ze školy, takže se cítím poněkud klidně. Což je dobrá zpráva. :)
Ráda občas zapřemýšlím a dnešek není výjimkou. Taky se Vám občas stává, že až moc přemýšlíte nad věcmi, jste v bublině, kterou bych nazvala stresem a vidíte svět černě? Potom jsme na tom obdobně. Přiznám se, že v mém životě se naskytlo mnoho okamžiků, kdy mi v hlavě kmitaly myšlenky o tom, že život je krutý, že to kolikráte nemá cenu apod. Pak se ale naskytly příležitosti, které mi ukázaly pravý opak. Takový, že pozitivní nálada je v životě důležitá, že každá špatná zkušenost nás posune někam dál a my se cítíme silnější než kdy předtím.
Jo, možná jsem zamilovaná puberťačka co o životě ví absolutní nic, ale to už je otázka názoru. Zamilovanost nám vlastně také umožňuje dívat se na svět jiným "růžovým" pohledem. Na jednu stranu je to dobře, jelikož vidíme svět v lepších barvách a cítíme se šťastnější, ale na druhou stranu stejně časem poznáme, jaká je skutečnost, že si mnoho věcí jen zbytečně namlouváme, a pak už je na nás, jakým směrem se vydáme. Všichni jsme tady z nějakého důvodu. Možná jsme nebyli seznámeni s tím, o jaký důvod či poslání se jedná, ale na to možná člověk přijde časem sám.
Mnoho z nás se snaží, si tady něco vybudovat, uspět, splnit si své sny a dosáhnout svých dlouhodobých cílů. A každý takový úspěch nás navnadí, abychom pokračovali dál, ještě pilněji a my jsme nadšení a vidíme, že náš život má smysl.
Dále nesmím zapomenout podotknout, že když máme rodinu, je to také způsob, jak se dívat na svět jinak. S rodinou poznáváme co je to zodpovědnost, starost, radost..A tím získáváme svůj vlastní postoj k určitým věcem. Naše osobnost se mnohdy odvíjí od způsobu, jakým jsme byli vychováni.
Každý člověk má ve svém životě jiné priority. Pro někoho je to práce, škola, děti, úspěchy, pro druhého zase třeba lenivost, nezodpovědnost aj. My jsme ti, kteří si vytváří svůj okolní svět, takže občas je jen naší vinou to, co se z našich priorit vyvrbí.
Náš pohled na svět souvisí také s věkem, který neustále roste. Obecně je známo, že starší lidé jsou považování za moudřejší, jelikož už něco prožili a mají životní zkušenosti. Je ale nutno říci, že to platí jak pro koho.
Samozřejmě se najde mnoho dalších faktorů, které ovlivňují náš životní pohled. Kamarádi, kteří nám mnohdy říkají, co je dobré a co není dobré, ale je to pouze jejich názor a my s nimi nemusíme souhlasit. Nebo např. peníze. Podle mého mínění, dnes stojí za vším. V dnešní době se setkáváme s chamtivostí a sobeckostí. Je jen hrstka lidí, co nemá peníze na prvním místě. Lidé jsou ochotni kvůli penězům dělat věci, které by normálně neudělali. Mění svoje názory. Mnohdy i ubližují ostatním..
Možná Vás někoho napadne ještě něco dalšího, ale já už bych to zakončila. :) Všímejte si okolních krás a užívejte si života, máte jenom jeden. Přeji Vám krásný zbytek večera. :)
Vaše Kikuš.

Read More

Slunečný den mě dohání k úsměvu

Sedím na posteli, jsem nabitá energií z ranní kávy, kterou jsem si dopřála a dopadají na mě paprsky slunce, které se probíjejí oknem. To sluníčko mě pošťouchává k úsměvu. Konečně je venku krásně.
Je neděle ráno a já se nemusím nic učit, jelikož zítra máme ředitelské volno. Už jen tato myšlenka mě těší. :) Venku je nádherně a na obloze není ani náznak šedivého chmurného mraku. Dneska to vypadá minimálně na procházku. :)
Píši tento článek a nemůžu se přestat usmívat. Je to nádherný pocit. Často jsem protivná a plná negativní nálady, ale dnes je to jinak. Úsměvy bych mohla rozdávat a nějaký ten kus pozitivní nálady se taky určitě najde. Přece jenom, úsměv není tak náročný na svalstvo, jako mračení se.

I když mám jako žena často své nálady, ráda se směju a to dost často. Ať už vtipu, bláznivé události, nebo totální blbosti. Říká se, že smích prodlužuje život. Mě osobně by zajímalo, o kolik minut, dní, let..jsem si svůj život prodloužila. Jednou, když jsem projížděla internet, narazila jsem na jeden citát: „Život je krátký. Usmívej se, dokud máš všechny zuby.“  I tímto bychom se mohli inspirovat. :D
Určitě se dnes usmívejte a užívejte si krásného dne! :) Nikdy nevíte, komu svým úsměvem zlepšíte náladu a kdo se do Vašeho úsměvu zamiluje. :)

Vaše Kikuš.

Read More