Jóga, špetka bláznovství a radost

Ahoj všichni, poslední dobou mám takovou blogovou pohotovost. Mám plno nápadů a návrhů na články, ale ani jeden nemám chuť momentálně psát. Chci napsat něco jiného. Něco, co momentálně prožívám, něco, co se momentálně děje. 
Od pátku nevidím a neslyším nic jiného než reakce na útoky v Paříži. Jsou tím zaplněny televizní zprávy, facebook, mnohdy i Vaše blogy aj. Už je to celkem na nervy lezoucí. Takže jsem se tomu přestala věnovat a nemám sebemenší zájem to pořád poslouchat. Jediné, k čemu bych se vyjádřila jsou ty změny facebookových profilů. To je prostě blbost. Možná tím vyjadřujete podporu či soucit, ale ve skutečnosti to Francii vůbec nepomůže. No nic, jedeme dál..
Jak jste si mohli na mém blogu povšimnout, o letních prázdninách jsem začala s jógou. Původně to bylo jen takové zkušební, jestli by mě bavila, ale celkem mě to chytlo a jóga je mou rutinou. V józe nejde až tak o protahování těla. S jógou souvisí i meditace a tedy i duševní rozvoj. Jóga mě začala opravdu bavit a i když jsem začátečník, tak to úplně stačí. Je skvělé se radovat ze svých pokroků. Hned se člověk cítí mnohem lépe.

JÓGA NENÍ O TOM, JAK PERFEKTNĚ JI UMÍME, NEBO JAK PERFEKTNĚ NÁM JDE. JÓGA JE O NAŠICH POKROCÍCH, KTERÝCH PŘI NÍ DOSAHUJEME A O TOM, JAK SE DÁLE ROZVÍJÍME.

Dnes ráno jsem byla pozitivně naladěná. Vstala jsem s úsměvem, popřála řidičovi autobusu dobré ráno a během dne jsem zjistila, že když Vy jste pozitivní, může se Vám to vrátit také v pozitivní sféře. Třeba lichotkou nebo úsměvem někoho jiného. 

V životě je tolik maličkostí, kterými můžeme druhé povzbudit či potěšit. I ten úsměv udělá hodně. :)

Píšu tenhle článek a zrak mi najednou uletí na dnešní datum. Je 18. listopadu, to znamená skoro konec listopadu a 14 měsíců s Tomášem. Je skoro konec listopadu a já už mám nakoupené všechny dárky. Možná jsem blázen, ale Vánoce miluju, takže jsem radši měsíc v předstihu. V prosinci mě čeká pečení cukroví, balení dárků a další činnosti. 

MOMENTÁLNĚ PŘEMÝŠLÍM NAD TÍM, JAK JSEM SI KONEČNĚ KOUPILA VÁNOČNÍ SVĚTÝLKA, ABYCH SI UDĚLALA RADOST A TAKY, ŽE SVŮJ ÚČEL PLNÍ. 

TAŤKA MI KONEČNĚ UDĚLAL POLIČKU, O KTEROU JSEM TOLIK ŽADONILA A JÁ MÁM Z TOHO OHROMNOU RADOST. JO, MÁM RADOST Z VÁNOČNÍCH SVĚTÝLEK A POLIČKY. MOŽNÁ JSEM TROCHU BLÁZEN. ALE KAŽDÝ Z NÁS MÁ V SOBĚ ŠPETKU BLÁZNOVSTVÍ.:) 

Světýlka, polička..tohle jsou hmotné věci. Ale co třeba takový úsměv, objetí, vlídné slovo? To je to, co zahřeje u srdce. A když vás obejme osoba, kterou máte rádi, poskytne Vám pocit bezpečí, který někdy tak zoufale každý z nás potřebuje.Tohle jsou zase ty nehmotné věci. A v mnoha případech jsou právě ty nehmotné věci důležitější než hmotné. Ale o tom zase někdy příště. :)

Tato fotka se již objevuje u jednoho článku. Je z říjnového focení. :)

Vaše Kikuš.