sobota 23. dubna 2016

Strach z adrenalinu aneb mě neukecáš


Krásný dobrý večer Vám všem :) Znáte ten pocit, kdy jste příjemně unaveni po celém dni a jen sedíte v posteli a vstřebáváte zážitky? Tak právě tento pocit mám i já.
Z pátku na sobotu u mě přespal přítel a měli jsme velmi nabitý program. V našem okolí se tento víkend koná/konala Doberská pouť. My jsme se rozhodli jít na ni v pátek, protože mělo být velmi pěkné počasí a málo lidí. A taky, že to tak bylo. :) Bylo nádherně, ve stínu trochu chladněji, ale bomba!


Na pouti bylo lidí tak akorát, nemuseli jsme čekat žádné fronty a šli jsme tam, kam jsme chtěli. Jelikož nejsem fanda takových těch adrenalinových atrakcí, tak jsme byli akorát na labutích, housenkové dráze, ruském kole a na autíčkách. :D Bohužel jsme na autíčka šli ve chvíli, kdy tam byli i takoví menší rozdovádění kluci, kteří pořád naráželi zrovna do té mojí strany. Když jízda skončila, myslela jsem, že moje rameno mi tohle neodpustí. A co víc? Na ruském kole si přítel sedl vedle mě, takže jsme byli naklonění na jednu stranu a když jsme byli ve výšce, tak jsem se prostřední tyčky držela tak křečovitě, že jsem měla pocit, že mi upadne ruka. Myslíte si, že se mě Tomáš snažil nějak uklidnit? Néé, to vůůbec. On ještě začal upozorňovat na to, jak je ta atrakce zrezlá, že šroubek drží v podstatě jen nějaká západka apod.
Tomáš se mě snažil ukecat i na Centrifugu a takové ty věci. Jaká asi byla moje reakce? Panika. Strach. Výmluvy. (Víš, já jsem před hodinou měla oběd, myslím, že bych vrhla.“ aj.)
 
Nevýhodou bylo, že v pátek byly na pouti pouze stánky s pitím, takže vysněné perníkové srdíčko a takové ty drobnůstky jsme si museli odpustit.
My jsme si to ale vynahradili a zajeli jsme si do města na jídlo a následně za našim nejlepším kamarádem, který se zrovna vrtal v autě. Dozvěděla jsem se od něj něco, co mě šokovalo a velmi zamrzelo. Řeknu jen to, že některé dnešní ženy umí ranit velmi špatným způsobem.
No a náš dnešní plán? Původně jsme měli jet na pouť, jelikož Tomáš chtěl domácí langoš a sladkosti a následně jsme chtěli na výstaviště Miniuni, jenže začalo pršet, takže naše plány se poněkud pozměnili.

 Nakonec jsme tedy jeli na pouť, kde bylo ohromné množství lidí, mnohdy jsme se museli protlačit, abychom vůbec prošli, ale zároveň jsme nakoupili vše, co jsme chtěli a všude to nádherně vonělo jídlem. Poté jsme jeli domů, kde jsme si stáhli film a spokojeně se uvelebili vedle sebe v objetí. :)
Byl to skvělý pátek i sobota. Teď už tolik času nebude, jelikož Tomíkovi se blíží maturitááá. :)
Mějte se krásně a užijte si zbytek víkendu! ;)
Vaše kikuš.



0 komentářů:

Okomentovat

© WorldOfKristyna, AllRightsReserved.

Designed by ScreenWritersArena