Slavíme lásku

Tento článek bude trochu jiného druhu než ty, které zde byly v poslední době zveřejňovány. Dnes bych se totiž chtěla podělit o událost z mého osobního života.
Protože dnes - 18.9.2017 jsou to přesně 3 roky. 3 roky vztahu, 3 roky lásky, 3 roky od první nesmělé pusy na LÍČKO a té podstatné otázky - Budeš se mnou chodit?
ANO!
ANO!
ANO!
KONEČNĚ!...jupijééééj. <3
Chvíli trvalo, než jsme se k sobě dostali. Taky to vypadalo, že se to možná ani nestane. Nakonec ale jiskra přeskočila! Co jiskra..dokonce hotový plamen! :-D

A ten plamen hřeje a hoří doteď. A je to jenom dobře. Přikládáme, přikládáme a ono to pořád hoří. To je boží. :-) Někdy to pěkně jiskří - i v tom horším smyslu. Ale vždycky se to uklidní a je to zase super. A čím to je? Já vám to teda povím. Je to KOMUNIKACÍ. Vždy je potřeba mluvit. Mluvit a mluvit. Pořád mluvit. O všem. O tom, jak jste se měli v práci, o tom, co cítíte, o tom, co vás strašně moc zlobí, proč vás to zlobí, ale také je dobré vyznat lásku. Alespoň já to teda potřebuju vědět a poslouchat. Ráda si poslechnu ty dvě kouzelná zamilovaná slůvka, které toho řeknou víc než dost. Někdy i taková stručnost stačí. Každopádně když vám přítel řekne, co se mu na vás líbí nebo to řeknete vy jemu, taky to udělá velké kouzlo. Minimálně vykouzlíte obrovský vděčný a zamilovaný úsměv! A to je prostě boží! :-) Opravdu! Na mou duši, na psí uši! :-)
Ta KOMUNIKACE je opravdu velmi důležitá. Sama jsem si zažila i to, když v sobě dusíte něco, co vás hrozně moc trápí a ono to bublá, bublá až to vybublá, praskne, vybouchne..jak to chcete nazvat, no a potom to nadělá pěknou paseku, to mi věřte. A je to úplná blbost. Protože pak se pohádáte a stejně se usmíříte. A v tu chvíli jsem si řekla, že jsem to měla říct hned, když mě to naštvalo. Ulevilo by se mi.

Kdysi jsem četla knihu, kde bylo psáno, že pokud se hádáme, a pak se usmíříme, pak je lepší hádat se co nejkratší dobu. Dám příklad: Pohádáte se s partnerem/partnerkou a třeba spolu nemluvíte i dva dny. Nakonec si to vyříkáte a usmíříte se. Stálo to za to, trápit se celé dva dny, přemýšlet o tom, a pak se stejně usmířit? Není lepší, trápit se třeba jen jeden den, a pak se usmířit? A nebo..trápit se jen jednu hodinu, a pak se usmířit? Zní to líp, nebo ne? :-) A řeknu vám důležitou věc, opravdu je to lepší! A opravdu to hrozně moc věcí ovlivňuje. :-)
Takže tím bych chtěla říci, že komunikace je základ dobrého a dlouhého vztahu. Opravdu! Samozřejmě, je tam plno dalších věcí, na kterých ve vztahu záleží, ale ta komunikace dělá hodně.
Svého Tomíka miluju! Obrovsky, nevýslovně! To ani nejde popsat. A ani to nechci popisovat, jelikož pak bych popisovala něco, co není pravda. Některé věci prostě nevyjádříte slovy. A není dobré si ty slova vymýšlet, když víte, že to stejně nevyjádří na 100%. A miluji ho i přes všechnu tu protivnost a náladovost, kterou má jak on, tak i já. A že to je někdy opravdu drsné. ALE následně je to zase krásné. Takhle to prostě je.
I přesto všechno spolu máme spoustu krásných zážitků, umí mě rozesmát, má mě rád takovou jaká jsem, podporuje mě v józe, v kurzech a v podobných věcech a jeho bezpečná a pevná náruč mě vždy uklidní a já se cítím nádherně, milovaně a krááásně. :-). Jsem velmi ráda, že můžu být po jeho boku už 3 krásné roky a zároveň věřím, že těch let bude víc. <3
A tím bych tento článek i zakončila. Užívejte si lásky, jelikož je krásná. Mějte se rádi, podporujte se, milujte se, lichoťte si a hlavně KOMUNIKUJTE! <3 :-)

Vaše Kikuš.

Read More

Den plný překvapení

Ahoj všichni! :)
Dnešní článek bude o mém pátečním dobrodružství, které se konalo u příležitosti ročního výročí s mým přítelem. Na tenhle den jsem se těšila jako malá holka. Neustále jsem dokončovala dárky, přemýšlela a toužila vědět, co se na mě chystá. A teď už je po všem a já Vám to ráda přiblížím.

Tomáš pro mě přijel v pátek, přesně ve čtyři hodiny odpoledne. Měl na sobě košili, kterou ode mě dostal na Vánoce a kalhoty hnědé barvy. Vystoupil z auta a šel za mnou s kyticí a růžovou taškou.
Šli jsme do mého pokoje, kde mi chtěl dárky předat. Nejdříve mi dal kytici růží, a poté mi předal tašku. Mezitím bylo nějakého to objetí, pusa a sladké řečičky. :)
Poté jsem šla na scénu já a dala mu tašku s mými dárky. Převážně to byly dárky vlastní výroby, ale dostal i něco ke každodennímu nošení, či něco dobrého na zub. Já od něj dostala úžasně vonící melounovou svíčku, protože jsem na svíčky ujetá, čaje a bonboniéru. Jak já jsem byla nadšená! :))

Pak mi Tomáš řekl, že se nemůžeme dále zdržovat, jelikož máme další program. Takže jsme před půl pátou vyjeli a já byla celá nedočkavá z toho, co se bude dít. Jeli jsme do Frýdku a Tomáš se mě neustále vyptával na to, jestli už vím kam jedeme, co si myslím, že to bude apod. Po chvíli mě to hádání přestalo bavit, tak jsem mu řekla, že se prostě nechám překvapit.
Tomáš zaparkoval auto poblíž parku a šli jsme cestičkou až na jeden z frýdeckých mostů. Vytáhl z kapsy zlatý zámek a tři klíče. Jeden pro něj, druhý pro mě a třetí jsme společně zahodili do vody. Tohle jsem vůbec nečekala! Napadl mě piknik a podobné věci, ale náš společný zámek?! Bylo to hrozně pěkné. :) Navíc si dal práci a nakreslil na něj srdíčko, naše iniciály a  "I <3 Y".

Potom jsme se vrátili k autu a vydali se do středověké restaurace, která se nachází v penzionu Hrad. Když jsem vešla dovnitř, pořádně jsem neviděla na zem, protože v restauraci je tma a svítí zde pouze svíčky. Což bylo takové romantické. Oči si pak zvykly. Měli jsme stůl pro dva v útulném koutě a číšnice nám tykaly. Tykaly i starším osobám. Jelikož na to v restauracích nejsem zvyklá, připadalo mi to občas nevhodné, ale jistým způsobem to bylo zajímavé. Jídlo bylo vynikající a celkově to byl hezký zážitek. :)

Později si Tomáš usmyslel, že pojedeme do McDonaldu na McFlurry, kde jsme si chvíli postáli ve frontě, no a nakonec jsme jeli ve čtvrt na 9 do Cinestaru na Labyrint: Zkoušky ohněm. Film byl akční a občas jsme se s Tomášem lekli oba dva, protože ve filmu najdete i Zombie a jiné ohavné bytosti. Můj názor je, že tenhle díl byl lepší, než ten první. Domů jsme dorazili kolem půlnoci a to musel Tomáš ještě běžet zpátky do auta pro klíče. Myslím, že neexistuje den, kdy by on něco nezapomněl. :D

Byl to nádherně prožitý den a vzpomínky na něj mi v hlavě zůstanou dlouho. :)
Vaše Kikuš.

Read More