Milí čtenáři, vítám vás u dalšího článku. :-) Dnes bych s vámi chtěla sdílet jeden projekt, na který jsem narazila před pár dny a přijde mi naprosto parádní! Nejde o žádnou spolupráci, prostě s vámi chci sdílet něco, co mě samotnou neskutečně zaujalo a vím, že je to dobrá věc, která by mohla zaujmout i vás.
Projekt s názvem PROJEKTUJ LÁSKU se zabývá gesty, které jsou dnes pro mnoho lidí neuskutečnitelné. Je to například úsměv pro někoho cizího na ulici, slovo děkuji pro obsluhu v kavárně či lichotka jen tak, protože se vám zrovna zalíbí něčí sukně.
Nejen, že díky tomu potěšíte daného člověka, ale zároveň tím poskočí i vaše srdce radostí. A ta radost je taková, že vás celá pohltí a vy máte najednou široký úsměv na tváři. :-)
Tímto krátkým článkem bych vám chtěla předat zprávu. Projektujte lásku, protože se vám to vrátí - a to jak v budoucnu, tak i v přítomnosti. Ať už se vám to vrátí ve formě radostného pocitu nebo tak, že i vám se stane dobrá věc.
Pošlete i vy trochu pozitivní energie do světa a zlepšete někomu dnešní den. <3
Vaše Kikuš.
P.S. Jsem vděčná za to, že čtete můj blog a já tak mám pro koho psát. DĚKUJU.
Snažím se něco takového aplikovat už zhruba dva roky. Pokývnutí, vděčný úsměv, zvednutí věcí, které někomu spadli, děkování např. v restauraci číšníkovi je pro mě samozřejmost, ale třeba pochválit někomu něco už je pro mě malinko těžší. Dost často se mi stane, že sama sebe načapám, že tu pusu neotevřu. Stydím se. Navíc já se stydím, ted někoho pochválím (nebo mu něco pochválím) a pak se stydí ten dotyčný, protože není zvyklý přijímat komplimenty. A pak jsme v rozpacích oba. :D Prostě maličko trapas, ale pozitivní trapas. :)
OdpovědětVymazatAno, to je pravda. Lidé nejsou na komplimenty zvyklí, a pak může nastat právě ten trapas. :)
Vymazat