Odposlechnuto v autobuse

Dnes večer, když jsem se vracela domů od přítele jsem se opět ujistila v tom, že kolem nás je tolik lásky, která toho dokáže mnoho a taky, že Vás občas potěší i pár slov, které ani nemusí být směřovány právě Vám.
Jela jsem o půl 6 domů autobusem, když na jedné zastávce přistoupil pán, kterého znám od vidění. Pozdravil řidiče slovy: „Čau Pepo!“ a jejich konverzace začala.
Pokračovala slovy: „Jsi blázen jezdit na svátek? Já jsem byl dneska v Kauflandu, podívat se na dárek pro malou." 
„A koupil jsi ho?" zeptal se řidič. „Jasně, je to takový malý stoleček s věcma na vaření. A pod něj dostane nočník, aby se na něm naučila. Ty pleny jsou dneska ku*** drahé, to bys nevěřil...No jo, teď je jí 18 měsíců. Když byla u nás a já měl jít na noční, pořád na mě volala Dědoo, dědoo a já se nemohl vyspat. Ale to nevadilo, protože ji moc miluju. Je to taková pipinka dědova.."
A to je ta hlavní myšlenka o kterou mi šlo. Vlastně si ani nejsem jistá proč, ale donutilo mě to vytvořit na tváři úsměv. Svým způsobem mi z toho poskočilo srdce radostí. Mluvil o své vnučce tak láskyplně a upřímně řekl, že ji miluje. Láska je velmi důležitá a mocná věc a myslím si, že jeho vnučka může být pyšná, že má takového dědečka. :) Dokonce i řidičovi to zpříjemnilo večer. V tu chvíli se totiž usmíval taky.
Všímejte si svého okolí, každé maličkosti, každého úsměvu a projevujte lásku sobě i ostatním. :)
Já si teď užívám večerní jazz a i Vám přeji pěkný zbytek večera. :)
Vaše Kikuš.

WeHeartIt