Malá Skála - Vranov Pantheon

Minulý pátek jsem vstávala v 5 hodin ráno, protože jsme jeli na „čundr“. Vlak nám jel asi v 5:50 už si to přesně nepamatuju. Jeli jsme dvě hodiny do Pardubic, kde jsme čekali na další vlak směr Malá Skála. V Pardubicích na nádraží byl stánek s Pardubickým perníkem, takže nám mamka každému jeden koupila. Na Malou Skálu cesta trvala také přibližně dvě hodiny. Tahali jsme se s batohy a karimatkami z vlaku do vlaku, opravdu zábava.

Když jsme dorazili na Malou Skálu, došli jsme k Jirkovi - matčin kamarád u kterého jsme měli pobývat. Následovalo seznámení a odložení věcí. Poté jsme šli do zdejší hospody na oběd, který byl výborný a porce byly obrovské. Během odpoledne se rozhodlo, že se projdeme po zdejším okolí a vylezeme na hrad Vranov Pantheon, jehož kastelánem byl právě Jirka. Můj bratr a matčiny kamarádky syn Dominik využili možnosti a zahráli si na horolezce. Vyšplhali na zhruba 15 metrovou skálu. Můj bratr dokonce šplhal ve svých starých kluzkých teniskách. Velký obdiv pro oba dva. Já bych se na tu skálu ani neodhodlala.

Naše cesta dále pokračovala přímo na hrad, kde jsme ten večer měli spát. Nejdříve jsme si ho šli prohlédnout a večer jsme na něj šli znova. Ještě tam byla skupinka turistů, což byli děti z Turecka, Anglie, Řecka..a české děti z dětských domovů. Údajně to byl nějaký projekt. Moc pěkné řekla bych.

Musím také podotknout, že celý páteční den to pro mě byla nuda. Pro bratra tam byly skály, trampolína, kamarád..pro sestru zase koně. Byla jsem tam taková ta střední věková kategorie, která tam nikoho neměla.

Během dne jsme byli na jejich zahradě, kde Dita (Jirkova manželka), pěstovala spoustu zeleniny, ovoce a nějaké ty květiny. Jelikož tam foukal celkem studený vítr, vždycky nám uvařila mátový čaj. Mátu brala z vlastní zahrádky. Nebo potom vodu s kopřivami a limetkami. 

Jirka s Ditou a jejich dětmi žijí v takové roubence. Mají nízké stropy, nádhernou pec, okna, která už mají svou historii, ale je to moc pěkné bydlení. Každopádně asi nic pro mě. 

V sobotu se konala výstava pana Jana Malíře. Jednalo se o fotky v oblasti divadla. Na fotkách byli například Adam Mišík, Sara Sandeva, Vojta Dyk, Anna Polívková aj. Byly to krásné fotky a mnohdy i velice vtipné momentky. Než byla výstava zahájena promluvil Bolek Polívka, který vyprávěl humorné historky z divadla.

V sobotu večer jsem se konečně seznámila s jejich dcerou Anežkou, které je 14 let. Je to milá, poněkud ukecaná holka. V té ukecanosti jsme si podobné. Asi dvě hodinky jsme si povídali u ní v pokoji a poté jsme šli ven, kde se konal večerní táborák. Opékali jsme párky, zpívalo se u ohně, jedl se čerstvý kozí sýr a oheň hřál. 

Sobotní noc jsme měli strávit ve stanu, ale skončilo to tak, že mamka se sestrou spali na peci, bratr s Dominikem ve stanu a já u Anežky v pokoji. 

V neděli jsme měli rezervované kánoe a šli jsme sjíždět Jizeru. Měla jsem šílené nervy a asi hodinu jízdy a pravidelného pádlování jsem se nervů pořád nemohla zbavit. Naštěstí jsem se potom uvolnila a jízdu si užívala. V kánoi jsem jela s Anežkou a  se sestrou. Nejhorší byly peřeje. Jednou jsme najeli na velký kámen a chvíli nám trvalo se dostat zpátky na vodu a pokračovat v cestě. Jsem ale ráda, že mám novou životní zkušenost. Zpátky jsme si půjčili koloběžky a jeli na koloběžkách. Stihli jsme to tak akorát, a pak už jsme jen sbalili věci a nasedli do vlaku. 

Nakonec jsem si ten výlet užila a mám co vyprávět.

Vaše Kikuš.