Dnes je to přesně 6 měsíců od doby, co jsem začala chodit s mým přítelem. Začínali jsme jako kamarádi, a pak přeskočila jiskra a dobrodružství začalo.
V době, kdy jsme byli pouhými kamarády, jsme ze začátku nemluvili skoro vůbec. Byl stydlivý a ztěžka nacházel slova. Já jsem taky občas vůbec nevěděla o čem mluvit, čím odstranit to "trapné ticho", které nikdo nemá rád. Postupem času, při sedávání na lavičce, jsme se rozpovídali, začali jsme poznávat jeden druhého a zjišťovali jsme, kolik věcí máme společných. Párkrát nám přišlo až neuvěřitelné, jak jsme si podobní. Chodili jsme častěji ven a to nás sbližovalo. Mám jednu vzpomínku na loňské léto, kdy jsme ještě nebyli spolu. Posadili jsme se na trávu, on automaticky začal tu trávu trhat a já jsem pletla věneček. Nasmáli jsme se, popovídali jsme si a byl to krásný okamžik. Líbilo se mi, že jsem mohla takhle blbnout jako v dětství a nezajímala jsem se o to, jestli mu budu připadat trapná či dětinská, protože on do toho šel se mnou.
V době, kdy jsme si začínali být bližší, měl brigádu. (Tu má vlastně i teď). Hlídal svou sestřenici, takže jsem párkrát hlídala s ním. Nikdy nezapomenu na den, kdy se mě zeptal na chození. Hlídali jsme jeho sestřenici, a já jsem potom musela na autobus. Jelikož musel čekat než přijede jeho strejda, nemohl mě odprovodit. Odešla jsem na autobusovou zastávku a asi o pět minut později zamnou přijel na kole, že už má padla a že se mě prostě musí zeptat. Bylo to strašně krásné. Já jsem mu samozřejmě kývla a nelituju toho.
Je to můj romantik, který mě neustále překvapuje a lepšího kluka bych si přát nemohla. Jasně, občas se nepohodneme a máme "výměnu názorů", ale to ke vztahu patří, alespoň jsme k sobě otevření a dokážeme spolu probrat všechno.
- Lásko, jelikož vím, že si můj blog pravidelně čteš, chtěla bych ti tímto poděkovat za nejkrásnější půlrok v mém životě, za to, že to se mnou zvládáš i když jsem protivná nebo naštvaná a hlavně za to, že tady pro mě jsi v každé situaci. Miluji Tě.
- Děkuji všem za přečtení, okomentování či navštívení mého blogu. Vaše Kikuš
